Krtek – co to je a jak se krtka na zahradě zbavit?
Jednotlivé kopečky hlíny roztroušené na zahradě nemusí být důvodem k panice. Možná se podzemní návštěvník už dávno odstěhoval z našeho pozemku. Když se však objevují další a další kopečky čerstvě vyhrabané zeminy, měli byste se o věc začít zajímat. Nejdůležitější je zjistit, zda se na vaší zahradě objevila hlístice, nebo zda zde dělá nepořádek krtek. Zjistěte, jak tyto dva škůdce rozlišit a jak se s nimi vypořádat.
Housenky na zahradě
Housenka (Arvicola amphibius), známá také jako vodní krysa, je hlodavec z čeledi křečkovitých. Jeho potravou jsou rostliny, zatímco krtek se živí především drobnými živočichy žijícími v půdě, jako jsou pavouci, housenky, žížaly, drátovci atd.
Krtek a housenka žijí pod zemí. Vodní krysa obývá okraje vodních ploch a zakládá si nory ve vlhké půdě – obvykle v neobdělávaných oblastech. Vyskytuje se také v sadech a zahradách, kde působí škody na vegetaci, ohlodává kořeny stromů a keřů a způsobuje jejich odumírání.
Účinky těchto živočichů lze snadno rozlišit. Krtčí kopečky mají pravidelný tvar, v jejich středu se otevírá svislá chodba. Kopeček vytvořený klíněnkou je na jedné straně zploštělý a vchod do chodby je na úpatí kopečku. Hrobařík hloubí tunely vysoké a oválné, pečlivě očištěné od kořenů rostlin. Vodní krysa je na zahradě škodlivějším návštěvníkem než krtek, protože kromě tunelů, které vyhrabává pod zemí, zanechává za sebou i poškozené plodiny. Trup housenky je dlouhý 13 až 25 centimetrů. Téměř bezsrstý ocas měří 6 až 15 centimetrů. Srst na hřbetě je světle hnědá, tmavě hnědá nebo téměř černá. Spodní strana těla je světlá, uši a oči jsou malé. Zuby housenek neustále rostou. Housenka žije u vodních toků a často obývá také zahrady, lesy, sady, louky a pole.
Potkan vodní – kde žije, čím se živí?
Vodní potkan tráví většinu svého života v tunelech, které si vyhrabal. Jedná se o rozsáhlé systémy nor s hnízdem, ve kterých si shromažďuje zásoby na zimu. Živí se rostlinami, drobnými obratlovci a menšími rybami. Jedinci žijící mimo vodní prostředí tráví většinu dne pod zemí, aktivitu vyvíjejí hlavně v noci. Obvykle se živí podzemními částmi rostlin. Na zahradě jsou oblíbenou pochoutkou housenek cibule mnoha kvetoucích rostlin, mrkev, celer, brambory a kořeny zelí. Hlístice velmi rády požírají zeleninu – což je pro zahrádkáře velkou pohromou. Za obzvláště chutnými kořeny se tento nenasytný hlodavec dokáže dostat pod zem až do hloubky jednoho metru. Hlodavec neupadá do zimního spánku. Hlodavci jsou velmi plodní, mají 3-4 vrhy ročně, v každém vrhu je 6-8 mláďat. Výskyt housenky na zahradě vyžaduje vzhledem k jejímu rychlému rozmnožování okamžitou reakci majitele. Již za osm týdnů dosáhnou mláďata pohlavní dospělosti a březost trvá pouze tři týdny. Rychlé rozmnožení hlodavců může vést k obrovským škodám mezi rostlinami v naší zahradě a zmařit úsilí i mnohaleté práce.
Boj proti housenkám a krtkům na zahradě – pasti na škůdce
Vykopejte tunel dlouhý 20-30 cm. Pokud je osídlen, housenky jej rychle obnoví. Pak byste měli zahájit opatření proti hlodavcům. Hlodavec má velmi vyvinutý čich a nemá rád určité pachy. Chcete-li ochránit nejzranitelnější plodiny v jejich blízkosti, zasaďte česnek, císařskou korunu, vlčí bob. Čerstvé větvičky černého bezu a cedru umístěné v tunelu odpuzují housenky svou vůní. Podobný účinek má i voda nalitá do tunelu, ve které jsou namočeny větvičky těchto rostlin. Odchyt hlodavců pomocí pastí není obtížný. Je důležité nezapomenout na gumové rukavice, protože housenka svým citlivým čichem ucítí sebemenší cizí pach. V obchodech lze nalézt různé typy pružinových pastí na hlodavce. Využívá se přitom sklonu housenek rychle opravovat poškozené části svého držení. Většina pastí na housenky nevyžaduje žádnou návnadu, ale existují i takové, do kterých je třeba návnadu umístit, dobře funguje kousek jablka, mrkve nebo brambory. Velkou pozornost je třeba věnovat kladení otrávených návnad s mrkví nebo obilím. Neumisťujte je ven, ale co nejhlouběji do tunelu, přičemž dbejte na to, abyste jed nezakryli. Zakrytí vstupního otvoru zabrání ostatním zvířatům, aby se k návnadě dostala. Nejbezpečnější jsou přírodní metody hubení hlodavců a zvukové odpuzovače, proto by se měly používat především na zahradě. Je také důležité mít na paměti, že vodní potkani jsou částečně chráněni.
